Dvojí výhoda – mentoring pomáhá oběma stranám

Mentorujete mladší kolegy? Mentoruje vás někdo zkušenější? Pokud ne, přečtěte si následující příběh. Ilustruje, že mentoring obohacuje obě strany vztahu. Tedy nejen toho, kdo je mentorován, ale i toho, kdo mentoring poskytuje. Organizátoři Projektového Undergroundu cítí dluh vůči komunitě projektových manažerů v této oblasti. Chtěli bychom zprostředkovat kontakt mezi těmi, kdo mají co nabídnout ze svých zkušeností, s těmi, kdo budou rádi za praktické rady. Máte zájem se zúčastnit? Máte zájem předat své zkušenosti někomu mladému a sami si při pohledu na jiné problémy urovnat vlastní myšlenky o projektovém řízení a získat nejen dobrý pocit, ale i nové myšlenky od mentorovaného? Ozvěte se na e-mail Igor.Luhan@mypmi.eu. A pokud chcete získat svého mentora, ozvěte se také. Budeme se těšit, že se podaří vytvořit zajímavou komunitu.

Následující příběh je volným překladem článku Susan J. Karn, PMP, principal project managera ve Waters Corp. v USA, publikovaného v posledním čísle PM Network.

Stejně jako mnoho projektových manažerů jsem svou kariéru začala z technické role. Byla jsem mladá vědkyně v oblasti podnikového výzkumu a vývoje, když jsem pře 27 roky začala řídit projekty. V roce 2008 jsem získala certifikaci PMP a v roce 2014 jsem přidala magisterský titul v oblasti vedení lidí se zaměřením na řízení projektů.

Dnes ale mnoho organizací vyžaduje, aby kandidáti na projektové řízení měli plné kompetence na vysoké úrovni již při nástupu firmy. Vysoké školy reagovaly zavedením speciálních oborů pro přípravu projektových manažerů. Přestože tito studenti získají hlubokou znalost teorie, většina postrádá skutečné zkušenosti ze složitějšího projektu. Některé organizace podporují mentoring jako způsob, jak těmto „juniorním“ zaměstnancům pomoci dostat se ke zkušenostem seniorních PM a orientovat se v praktických fíglech projektového řízení. Jakkoli je náročný, mentoring je efektivní. Protože obsahuje přenos komplexních informací prostřednictvím neformální komunikace, obvykle tváří v tvář, a to po delší dobu, je to efektivní cesta pro přenos strategií a pro rozvíjení dovedností.

Sdílení směrem od mentora k mentorovanému by však nemělo být jedinou cestou. Zjistila jsem, že starší i mladší pracovníci si mají co nabídnout vzájemně. Před několika lety jsem začala spolupracovat s novým zaměstnancem, vědcem, který chtěl poradit ve vedení svého prvního projektu. Začali jsme se scházet alespoň jednou týdně. Schůzky byly neformální, ale obvykle jsme začali s aktualizací a pak jsme se ponořili hlouběji do konkrétních problémů. Pro mne bylo obohacení a zadostiučinění, když jsem viděla, jak se mentorovaný vědec rozvíjí v sebevědomého, respektovaného vůdce a spolehlivého člena týmu. Na druhé straně on zvýšil mou důvěru v práci s novými technologiemi a mé chápání jejich sociálních aspektů. Jeho největší přínos pro mne však byl v lepším pochopení perspektiv mladých profesionálů a z toho vyplývajících kulturních pohledů. Nečekaným bonusem se tedy stalo moje zlepšení v měkkých dovednostech, a v důsledku dokonce i inspirace k návratu na vysokou školu.

Napsat komentář