Co a jak (17. část) – osvědčená řešení

Zde najdete rady jak postupovat v situacích, které byly uvedeny ve včerejším příspěvku.

První situace: Prezentace

Známá teorie říká, že v mozku jsou 4 zóny a lidé se liší podle toho, která z nich je u nich primární (typologie MBTI vycházející z Hippokrata1). Při přípravě prezentace neznáme publikum, měla by proto mířit na všechny typy a umožnit jejich ztotožnění se. Proto by měla být v této sekvenci:

  • 1. Stav (věcné zhodnocení – pro racionála)
  • 2. Pocit z tohoto stavu (pocitové zhodnocení – pro hráče)
  • 3. Cíl (kam se chceme dostat – pro idealistu)
  • 4. Harmonogram (kroky, které povedou k cíli – pro strážce)

Pro info: typologie MBTI:

Hráči hledající rozruch (méně než 40 % v populaci)
Strážci hledající bezpečí (méně než 40 % v populaci)
Racionálové hledající znalosti (více než 10 % v populaci)
Idealisté hledající identitu (více než 10 % v populaci)

Druhá situace: Otevřenost a odvaha



  • Druhá situace: Otevřenost a odvaha Platí princip, že pravda je podmínkou důvěry. Určitě tedy eskalovat.

Můžeme se setkat s opačným stavem – nadměrným filtrováním informací. Je-li jeho důvodem obava, pak řešení nespočívá ve skrývání informací, ale v udržení kontroly nad rozhovorem. Toho lze dosáhnou pomocí páru základních pravidel:

  • mluvit otevřeně,
  • předem se ale vybavit variantami a jejich zdůvodněním, a tak a nebýt submisivní (viz dále).

Není to ale jednoduché a vyžaduje to i nezávislost („mohu být odejit kdykoliv“).

Komunikace v projektu je tak důležitá, že dokonce je vhodnější „překomunikovat“ než komunikovat málo. Při velkém množství kontaktů se stává pravidlem rozesílání mailů na množství adres a v takové situaci stojí za úvahu využít principu blogu či moderované diskuze, které zpřístupní komunikaci one-to-many. Je to metoda vhodná pro informování v obecnější rovině většímu počtu podílníků – jak interních členů týmu, tak externích osob.

Nicméně formulace otázky může svědčit i o tom, že problém není v množství komunikace, ale v tom, že PM nenabízí alternativy k řešení. Nezapomeňte: správný PM nikdy nenosí problémy, ale varianty k rozhodnutí! Pokud toto pravidlo poruší, bude brán jako trouble maker, pokud ke každému problému připraví i varianty řešení, bude brán jako odborník na svém místě.

Třetí situace: Vzdělávání

Mentoring dává v každé situaci návrh nejvhodnějšího řešení, což může být pro mentorovaného i jako cesta ke zbavení se odpovědnosti. Koučink pokládá otázky a koučovaný by měl dojít ke správnému řešení sám a nést za něj odpovědnost. Ale je mnohem pomalejší.
Doporučuje se uzavřít „mentoring agreement“, který vztah formalizuje a tím i zajistí to, že mentoring či koučink se stávají součástí pracovních úkolů, v rámci pracovní doby.

Nabídka: chcete-li se s podobnými situacemi a jejich řešeními seznámit v plné šíři, můžete využít školení „patero úspěšného projektu“, které je celé věnováno diskuzi účastníků o problémech, s nimiž se setkávají v praxi a konfrontaci těchto problémů se zkušenostmi projektové komunity i doporučeními metodiky. Více viz http://www.ippproject.com/skoleni-a-priprava/patero-uspesneho-projektu/.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co a jak. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.