Jaderné elektrárny v Čechách a ve Švýcarsku

Pohled na jaderné elektrárny v České republice a ve Švýcarsku je zcela rozdílný. Ve Švýcarsku nechají stávající jaderné elektrárny doběhnout a v budoucnu je nahradí alternativní energie. Příkladem je odstavení jaderné elektrárny Mühleberg v letošním roce. Hlavním argumentem strategie s jádrem jsou náklady a ty jsou největší ze všech stávajících zdrojů energie.


V České republice se mluví a píše o tom, že jádro je nejlevnější a v budoucnu to bez jádra nejde. Už se vážně spekuluje kdo bude dodavatelem nových atomových bloků. Podíváme-li se jen na ceny elektrické energie, tak zde máme dvě vzájemně si odporující informace.

Když se ve Švýcarsku před referendem k energii diskutovalo pro a proti, tak se v místním tisku objevilo jméno prof. Anton Gunzinger, podnikatel a profesor na ETH. Jeho firma SCS AG vytvořila energetický model pro celé Švýcarsko. Následně provedl analýzu a výpočty pro různý mix energetických zdrojů v příštích letech a desetiletích. Zkrátka vše bez emocí, nezávisle a bez „podpory“ lobbistů. Došel definitivně k závěru, že jaderná energie je nejdražší. Samozřejmě do kalkulace patří nejen náklady na výstavbu a provoz, ale též uskladnění radioaktivního odpadu, pojištění elektrárny a na závěr její likvidace. Vše je popsáno v jeho knize Kraftwerk Schweiz. Např. pro zmíněnou elektrárnu Mühleberg to znamená další náklady; 1 mld.SFr. pro demontáž a 1,5 mld.SFr. pro uskladnění atomového odpadu.

V České republice se na toto téma dohadují nejen politici, ale i odborníci. Faktem je, že když někdo mluví o levné jaderné energii, tak to platí jen pro stávající jaderné elektrárny, nikoliv pro nové stavby.

Všechny jaderné elektrárny vystavené za minulého režimu měly jinou cenovou relaci pro pracovní sílu, materiál i technologii, kterou dodal tehdejšího SSSR. Navíc jsou již tyto jaderné elektrárny amortizovány. Jak zdaleka je v úvahách zakotveno uskladnění radioaktivního odpadu a demontáž nefunkční jaderné elektrárny, není jasno. Vše, co se bude v budoucnu stavět nebo dostavovat, bude již kalkulováno s mezinárodními cenami. Náklady budou srovnatelné s jakýmkoliv evropským státem a tedy můžeme převzít i kalkulaci ze Švýcarska.

Je dobré se podívat jak probíhají stavby jaderných elektráren v Evropě. Tak např. ve Velké Británii se výstavba nových bloků v Hinkley Point prodloužila o 8 let s odpovídajícími vícenáklady. Podobně je tomu ve finské elektrárně Olkiluoto. Prodloužení projektu je o 9 let a s tím spojené náklady jsou třikrát vyšší. V Čechách velké a komplexní projekty nemají dobrou pověst. Připomínám tunel Blanku, výstavbu dálnic a současně probíhající modernizaci dálnice D1. S velkými projekty nemá Česká republika žádně zkušenosti, stačí se podívat na poslední tři dekády.


Nutno připomenout, že technologie používaná v jaderných elektrárnách je již 70 let stará a dnešní doba nabízí nové alternativy a ty budou s přibývajícími léty atraktivnější po všech stránkách, hlavně cenově. Jinými slovy, než se vystaví v České republice nový jaderný blok, tak solární technologie může být už několik let na polovičních nákladech. Přehlédnutím nové a tvrdohlavé setrvání u staré technologie vyřadilo z trhu spoustu firem, jiné to sotva přežily. To platí i pro projekty, které staví na staré technologií.


Nabízí se vytvořit energetický model pro Českou republiku, propočítat a vyhodnotit varianty na řadu let dopředu a informovat veřejnost. Potom by mělo být jasno mezi odborníky, politiky i občany. V případě vlády prosazování jádra bez ohledu na náklady a technologický trend s emocionálním přístupem a s lobbisty to skončí opět tím, že to vše zaplatí zákazník, tedy konzument elektrické energie, t.j. občan České republiky. Hlavní slovo by měli mít nezávislí odborníci. Co kdyby česká vláda využila zkušeností prof. A. Gunzingera a zkusila to s energetickým modelem?


Napsal Ivan Valíček, Švýcarsko