Při řízení projektů, když zadáváme a kontrolujeme úkoly, se nejednou setkáváme s nepochopením našeho případného „kritického“ či „negativního“ hodnocení výsledku. Jinými slovy, když je třeba dát najevo, že úkol nebyl splněn dle požadavků a v očekávané kvalitě. Na „vině“ může být další jev či efekt omezené racionality: Dunning-Krugerův efekt. Zejména pak v kombinaci s „trojúhelníkem závislosti“ může nabývat tento jev „obřích důsledků“ v komunikaci a ve spolupráci v projektu.
Kdo ví všechno, neví nic
Kruger Dunningův efekt říká, že při nízké míře znalostí bývá vysoké sebevědomí. Je to situace, kdy reálná úroveň kompetencí daného člověka hluboce zaostává za jeho sebehodnocením – věří slepě ve svůj úspěch bez reálných predispozic (dovedností či kompetencí). Co s touto situací? Dle slov jednoho z autorů výzkumu, který tento jev objevil, je třeba příslušnou osobu natolik vzdělat či odborně poučit (proškolit), aby byla sama již schopna poznat svůj omyl a byla „soudnější“, což nebývá snadné.
Dunning-Krugerův efekt také upozorňuje na skutečnost, že kompetence rostou se vzděláním a se zkušenostmi, ale až od určité hranice vlastního poznání, resp. vlastních prožitých zkušeností. Je to tedy důkaz toho, že nízké vzdělání a nízká vlastní zkušenost přináší velmi malou až žádnou sebereflexi, ale vysoké sebevědomí.
Obětí sama sebe
Druhý jev, který v kombinaci s Dunning-Krugerovým efektem může být „drtící“ pro komunikaci a zadávání či kontrolu úkolů v projektu, je „trojúhelník závislosti“. Tento jev je dobře známý v psychologii a psychoterapii a opět vychází z výzkumu, tentokrát z výzkumu traumat. Trojúhelník závislostíi říká, že daná osoba, se kterou komunikujeme, může svým jednáním vyhledávat roli oběti, tzn. „já za nic nemůžu, to ten druhý“ nebo „moje chyba to není, neměl jsem podporu, neměl jsem, co jsem potřeboval“. Udělat ze sebe oběť je jednoduché a nebezpečné.
Jev upozorňuje na to, že každá oběť, aby byla a zůstala obětí, k sobě vždy potřebuje a hledá další dvě role: zachránce a pronásledovatele. Pokud osoba, se kterou jednáte, je v roli oběti, a vyžívá se v roli oběti, se vás se snaží, ať vědomě či podvědomě, posunout a udržet vdo jí potřebné rolei zachránce nebo pronásledovatele. Tím vzniká toxický vztah pro tým i pro projekt (případně i pro život samotný s touto osobou). Trojúhelník závislosti vede k nepřirozeným postojům a reakcím zúčastněných osob – budí a stupňuje „nezdravé“ emoce, a navozuje napjaté situace. V případě kombinace s Dunning-Krugerovým efektem, tj. když daná osoba má nízké vzdělání a zkušenosti a také podléhá potřebě být v roli oběti, je situace skoro neřešitelná – případné poučení (vzdělávání, školení) „oběť“ vnímá jako útok (svůj rozvoj odmítá). Jak na trojúhelník závislosti? Jak jej řešit v týmu, v projektu nebo i v osobním životě? Klíčem je uzvědomeění si (identifikace) takové situace a dále nepřijetíímání žádné z uvedených rolí – k tomu nám dobře slouží projekťácká dovednost: „mít a zachovávat“ si nadhled a odstup. V trojúhelníku totiž, pokud do něj už „spadnete“, se v rolích můžete střídat, aniž byste chtěli.
Zdroje:
Kruger, J.; & Dunning, D. (1999). Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One’s Own Incompetence Lead to Inflated Self-Assessments. Journal of Personality and Social Psychology, 77 (6), s. 1121–34, doi: 10.1037/0022-3514.77.6.1121.
Karpman, S. B. (1968). Fairy Tales and Script Drama Analysis. Transactional Analysis Bulletin, 7(26), 39–43.
