Dne 24. září proběhla zajímavá diskuze na téma „Nacenění projektu, smluvní ošetření“. Diskutovalo se o zkušenostech, které účastníci získali při odhadu nákladů na projekt a hlavně o rolích, které se na tom podílejí. Jakkoliv asi vzhledem ke krizi Covid-19 nebyla účast velká, diskuze to ale byla zajímavá. A navíc jsme poznali otevřený altánek na břehu Vltavy, v němž se budeme nadále scházet po dobu, kdy je setkávání v uzavřených prostorách rizikové.
Z této zajímavé diskuze vybírám pár postřehů:
- Jak často se nacenění provedené experty snižuje z obchodních důvodů?
Téměř vždycky u dodavatelských, u interních pokud nestačí rezervované zdroje. Je oborově závislé. Finta na principu „koše medu“: vložit nějakou viditelně chybnou položku, ta bude rozporována a na ostatní položky už se nemusí dostat. Řešení může být rozpočtování mezi dodávajícím oddělením a obchodem.
- Jak váš management v průběhu projektu přihlíží k tomu, že bylo nacenění manažersky sníženo kvůli získání zakázky, když ekonomika projektu nevychází?
Management se s tím musí popasovat v okamžiku, kdy se to prokáže.
- Jak brát v úvahu riziko jako je pandemie při ocenění a přípravě smlouvy?
Pandemie je vyšší moc, jakkoliv to tentokrát nebyla pro úsporu formálně uznána.
- Jak nacenit sw projekt, který bude agilně veden, když je prodán jako FTFP?
Použít hybridní metodiky. Nahradit agile prototypováním. Nedopustit přesný popis scope.
- Jak zafixovat zadání u vágního, obecného zadání? Pro upřesnění zadání je třeba analýza, do které zákazník nechce předem investovat. Tzn. „Řekněte mi kolik to bude stát, za kolik a kdy to bude, i když nevím co chci. To se upřesní v rámci projektu.“
Nejdřív zkusit jej „zlomit“ na rozdělení na 2 fáze (analýza a realizace). Nejde-li to, tak jedině zvolit agile.
