Firma Google v Curychu je velká dceřiná společnost, kde se počítá v příštích letech až s pěti tisíci pracovníky. K těm patří hlavně tzv. expats. To jsou specialisté z celého světa, kteří zde pracují a bydlí kratší nebo delší dobu. Curych je dnes pro expats nejatraktivnějším centrem. Po něm následuje Singapur a Kanada. Jen v Curychu je jich přes 30 tisíc a najdete je většinou u firem jako je Google, Microsoft, Amazon, Facebook a dalších majících něco společného s aplikacemi v internetu nebo ve smartphonu.
Firma Google je zaměřena na produkci ideí do svých aplikací. Je to pravý opak výroby na pásu, se kterou začal Ford při výrobě aut. Pro tvorbu ideí je třeba kreativních špičkových odborníků, které firma hledá po celém světě. Tato firma rychle roste a již dnes má v Curychu přes tři a půl tisíce pracovníků více než sedmdesáti národností. U Googlu je mezi expats také česká skupina. Dnes je jich kolem třiceti a první z nich se hlásili již před více než deseti léty do nově zakládané pražské filiálky. Ta bohužel nevznikla a tak bylo úspěšným uchazečům nabídnuto pracovní místo v Curychu. Přestěhování rodiny z Prahy do Curychu včetně výběru bytu převzala firma.
Jednoho z nich, Jardu Bengla, jsem potkal v „Českém domě“ při přednášce o astrofotografii manželů Ouředníkových. Jarda Bengl, senior product manager, který je u Googlu více jak 12 let, mě pozval k němu do firmy. Bylo to uprostřed léta. Již v recepci je dobré si všimnout speciálního piktogramu pro gender toalety. Kromě označení pro muže a ženy je tu označení i pro mimozemšťany a mořské víly. Hned u vchodu je informace, že tu není dovoleno fotografovat. Je tu vystaveno historické vozítko s kamerovým systémem pro prostorové záběry ulic. Výsledek je znám uživateli GoogleMaps-StreetView při hledání trasy.
Aby zaměstnanci kreativně pracovali, je třeba jim dát inspirační prostor a ne je sevřít do časového limitu „od-do“. Pracovní doba není registrována a přestávku si pracovník určí podle potřeby. Kreativita se podporuje prací na individuálním projektu. K tomu má každý pracovník k dispozici jeden den v týdnu. Pro srovnání toto privilegium mají jen profesoři na ETH.
Firma pomáhá efektivně vyřídit některé aktivity. Je tu místnost pro přebalení kojenců, můžete absolvovat masáž a nechat se preventivně očkovat proti chřipce. Také gastronomicky je o zaměstnance zcela postaráno. Jídlo, pití, snacks, atd. jsou k dispozici celý den a vše je all inclusive, tedy zdarma. Prostředí firmy podporuje kreativitu a komunikaci při hledání nových ideí a bere ohled na individuální nebo týmovou práci. Kromě klasických „Free rooms“ odpovídajícím běžným kancelářím s počítači a monitory jsou zde místnosti pro prezentaci a videokonferenci. Občas jsou vidět menší buňky pro bilaterální rozhovory nebo telefonáty, jednou ve formě polárního iglú, jindy je to kabina z lanovky. Uvolnit se můžete při indoor golfu, kulečníku nebo ping-pongu. Jiným vyhovuje kino s pohodlnými křesly. Idee zrají i v knihovně připomínající aglický klub. Zde se můžete například věnovat nějaké stolní hře a popíjet kávu. Najdete tu i klidný kout pro šlofíka.
Cílem je stav mozku „alpha“, perfektní pro tvorbu nových ideí. V této souvislosti je třeba si připomenout laboratoře a kreativitu vynálezce T.A. Edisona a jeho kanape pro denní šlofíky.
Zatímco v běžném pracovním procesu je stále rozšířena hierarchická organizace, tak zde je kladen důraz na samostatnost a kompetentnost pracovníků. Mnohdy mají šéfa v jiné zemi nebo na jiném světadíle. I každoroční hodnocení pracovníka se zakládá na posouzení kolegů z projektu a nikoliv šéfa. V týmu se stanovují úlohy, jejich přidělení, kontrola a hlavně podpora při jejich realizaci. Samozřejmě i zde má šéf svého šéfa. V této organizační rovině jsou úlohy vyhodnocovány s ohledem na firemní strategii a dále se věnují interním a externím rozhraním.
U oběda se k nám přidali další dva krajané, též již řadu let u Googlu. Z vyprávění shrnuji. Společným jmenovatelem byl jejich zájem pracovat pro inovativní firmu nejen v Praze, ale i v cizině. V kantonu Curych žijí jejich rodiny, zde chodí jejich děti do švýcarských státních škol a všichni jsou ve Švýcarsku velice spokojeni. Kontakt se starší krajanskou komunitou je náhodný, moc času nezbývá. Jeden z nich je členem českého Sokola. Při tématu stěhování organizované firmou jsem pro srovnání krátce zavzpomínal na útěk mé rodiny se dvěma dětmi přes Jugoslávii, Rakousko a potom přes hory do Švýcarska.
Po deseti letech pobytu ve Švýcarsku si mohou expati zažádat o povolení k pobytu „C“, což je spojeno s jazykovou zkouškou z němčiny. Tak je to bohužel nastavené pro členy EU z bývalého východního bloku. Pro ostatní stačí pět let. Samozřejmě přišla řeč na rodiny a hlavně na školní systém, se kterým jsou spokojeni a který považují i za lepší než za jejich časů. Vztah k vlasti je intenzivní, cílem je mimo jiné u dětí udržet dobrou znalost českého jazyka.
Google jsem opustil plný dojmů a informací. Je to firma jiné dimenze, firma, která svými inovacemi posouvá digitální technologii vpřed a těší mě, že naši expati k tomu aktivně přispívají. Už mám připraveny další dotazy a při rozloučení s Jardou Benglem jsme se dohodli na druhém setkání, tentokráte u piva.
Ivan Valíček
