Sešli jsme se v komorní skupině a tak byl prostor a čas na otevřenou diskuzi k tématu, která se nakonec otázek nedržela. Účastníci se vzájemně seznámili s metodami, které oni používají či používali.
Měření pokroku se ve všech diskutovaných příkladech zakládá na pravidelném odhadu stupně rozpracovanosti jednotlivých BR či obdobných artefaktů, na jejich porovnání s plánem a na z toho vyplývající úpravě očekávaného nákladu. Je-li rozpracovaných BR víc, pak se pouze vyhodnocuje jejich počet a celková pracnost a neztrácí se čas odhadech. Nemají-li BR či obdobné artefakty z nějakých důvodů obdobné vlastnosti, pak se využívají složitější vzorce, které berou v úvahu též počty pohledů, počty uživatelů, apod. Všechny tato porovnání slouží ale pouze v rámci firmy, protože nalézt tržní benchmark je obtížné – firmy nejsou stejné. Využívá se naopak pro sledování vývoje v čase – takto měřená efektivita by neměla klesat a pokud ano, pak je třeba hledat příčinu.
V etapě analýzy je odhad efektivity obtížný, obvykle se dělí jen na pár etap.
Vyplynulo několik obecných doporučení:
- Je dobré se snažit o prototypování, nebo o dodávky BR či funkčních požadavků co nejdřív.
- Firma by měla mít svou metodiku.
- Problémy nastávají překročí-li scope rozumnou mez, protože pak je třeba doplnit administrativní zdroje které budou průběžně vyhodnocovat a narůstají náklady.
- Proto je dobré rozdělit (pokud to aspoň trochu jde) na menší části které budou samostatně byznysově hodnotné.
