Logický rámec projektu

Co je to logický rámec projektu? Podrobně se o tomto nástroji dočtete v nejedné publikaci, mimo jiné i v metodice IPMA. Dnes Vám zde nebudu popisovat příliš teorie, ale rád bych Vám ukázal, jak mi tento nástroj pomáhá v praxi řízení projektů.

Na začátek tedy něco málo z teorie.

Logický rámec (také logická rámcová matice – LRM) slouží jako pomůcka při stanovení základních parametrů projektu. Jde o součást metodiky návrhu a řízení projektu označované jako „Logical Framwork Approach (LFA)“. Celkově jde o nástroj, který uceleně řeší všechny etapy projektu od přípravy, přes návrh a realizaci až po vyhodnocení projektu (Zdroj: http://www.pmconsulting.cz/pm-wiki/logicky-ramec/).

Tato metodika vznikla již v 70. letech minulého století ve spolupráci firmy Principals Concepts Inc. – PCI a USAID, tedy United States Agency for International Development. Díky své univerzální koncepci se velmi rychle se rozšířila do mnoha odvětví nejprve v USA a následně do více než 35 zemí  po celém světě. (Zdroj: http://www.pmconsulting.cz/pm-wiki/logicky-ramec/)

Jak logický rámec vypadá? Jde o tabulkový zápis rozkladu projektu do jednodušších celků, doplněný o akceptační kritéria každého z nich a podmínky, za kterých je možné jich dosáhnout. Zdroje (lidé i materiál, zboží, SW), se kterými projekt budu dodávat a náklady na tyto zdroje. Často se také do matice uvádí, co není součástí projektu.

Přínosy Objektivně ověřitelné ukazatele Zdroje informací k ověření (způsob ověření) Název projektu

Projektový manažer

Datum

Cíl Objektivně ověřitelné ukazatele Zdroje informací k ověření (způsob ověření) Předpoklady, za jakých Cíl skutečně přispěje a bude v souladu s Přínosy
Výstupy Objektivně ověřitelné ukazatele Zdroje informací k ověření (způsob ověření) Předpoklady, za jakých Výstupy skutečně povedou k Cíli
Klíčové činnosti Zdroje (peníze, lidé, …) Časový rámec aktivit Předpoklady, za jakých Klíčové činnosti skutečně povedou k Výstupům
Zde některé organizace uvádí, co NEBUDE v projektu řešeno Případné předběžné podmínky

 

Tabulka 1 – Obecná struktura Logického rámce projektu

Jak přesně s logickým rámcem projektu pracovat si můžete přečíst například v publikaci Projektový management podle IPMA, kde je celá problematika podrobně vysvětlena.

Jak mi v praxi logická rámcová matice pomáhá?

Logická rámcová matice (dále jen LRM) je velmi univerzální a jednoduchý nástroj pro řízení projektů. Osobně jej používám jak ve fází plánování, tak v dalších fázích projektu. Můj přístup je následující.

Ve fázi plánování sestavím základní strukturu LRM, to znamená, že dle požadavků, které mám od zákazníka projektu, stanovím jasný a měřitelný cíl, po dohodě se zákazníkem nastavím i očekávané přínosy. Navrhnu rozpad cíle do dodávek a sepíšu základní aktivity (tedy úkoly), které je třeba odpracovat a s kým, abych měl s projektovým týmem o čem diskutovat. Tato metoda se mi osvědčila hlavně proto, že nenechávám aktivitu pouze na projektovém týmu, ale povzbudím je hned na začátku tím, že něco je již hotovo. Ale jako projektový manažer nejsem schopen sám postavit celý věcný rozsah každého projektu, ani to není mým úkolem, proto se opravdu ani nesnažím LRM vymyslet sám – i když bych někdy mohl. Dokonce často úmyslně vynechám některé „dodávky“ nebo „aktivity“, abych podpořil diskusi týmu. Členové týmu mi potom sami doplňují dodávky, na které jsem „zapomněl“ a rozpadají je do aktivit, které je nutno odpracovat, aby vůbec dodávka vznikla. V rámci této diskuse již rovnou slýchám, čeho se projektový tým obává, tedy hrozby pro budoucí analýzu rizik. Tyto hrozby osobně přetavím do podmínek, za kterých jsme schopni projekt dodat. Ty zapisuji do 3. sloupce, a to i přesto, že to není úplně metodicky správně, protože v tomto sloupci by měly být pouze externí hrozby, které nemohu nijak ovlivnit. Nicméně v praxi se mi osvědčilo, že 3. sloupec v podstatě používám jako zjednodušený risk log.

Když mám tímto způsobem naplánovaný projekt s přiřazenými zdroji a náklady na ně, ptám se návodně týmu dál, abych dokázal vyplnit i 1. a 2. sloupec. To znamená, ověřitelné ukazatele, že byl úkol či dodávka nebo cíl splněn a dle čeho tak soudím. Používám aktivační dotazy. Jak mi dokážete, že je váš úkol splněn, tak, abych to pochopil, i když danou problematiku neznám? (to je dotaz na 1. sloupec) Proč mám věřit tomu, že dané měření je správné? (dotaz na 2. sloupec). Tímto způsobem vyplním ke každé dodávce i cíli měřitelné ukazatele a zdroje, na základě kterých tyto informace dodávám.

Uvedu příklad z praxe.

Otázka:

Jak mi dokážete, že jsme nakonfigurovali daný HW správně?

Odpověď:

Provedeme akceptační testy a doložíme, že zařízení funguje.

Otázka:

Proč mám věřit akceptačnímu testu, který jste provedli?

Odpověď:

Tento akceptační test byl proveden v souladu s ISO, požadavky zákazníka apod.

Otázka:

A kde to všechno naleznu?

Odpověď:

Existují akceptační scénáře, popsané například v příloze Zadávací dokumentace, nebo v normě, ISO.

Dále se ptám na hrozby.

Otázka:

Čeho se v rámci dodávky XY obáváte, co by se mohlo pokazit, nebo na čem je to závislé?

Odpověď:

V dané dodávce bývá problém s nestabilní kvalitou SW od výrobce.

Daný HW nemusí být plně kompatibilní se sítí zákazníka, i když je to v dokumentaci od výrobce napsané.

Existuje reálná možnost, že HW nedorazí v avizovaném termínu.

Bude nutná spolupráce s autoritou. Osvědčení, certifikace apod.

 

Tímto způsobem si udělám obrázek o tom, co všechno je třeba udělat, abych dodal všechny části projektu a následně tím splnil cíl. Také zjistím, co mi hrozí, na co se raději připravit předem a případně to i komunikovat se zákazníkem projektu. Kolik mne to bude nakonec stát nehledě na to, za kolik byl projekt prodán. Koho budu potřebovat do projektového týmu a co všechno musím objednat za zboží, nebo také podpůrné materiály a pomůcky pro členy týmu.

Po interní schůzce s projektovým týmem běžně s LRM odcházím k zákazníkovi projektu, kde mu na té stejné matici prezentuji realitu projektu. Opět formou dotazů.

Vážený zákazníku, pochopil jsem to tak, že to, proč to všechno děláme je, že potřebujete dosáhnout přínosu ve formě X. Počkám na souhlas.

Víte, že tyto přínosy nejsou v kompetenci projektu, který děláme, protože mimo dodání cíle našeho projektu musí nastat podmínky Y? Počkám na souhlas, případně vysvětluji.

Nyní k cíli. Je toto cíl, na kterém se stále shodneme? Dodat Z do 1.1 za peníze P? Počkám na souhlas, případně vysvětluji.

Nyní tedy k vysvětlení toho, jak cíle dosáhneme, co budeme potřebovat a za jakých podmínek můžeme cíl garantovat. Zde vysvětluji rozpad na dodávky, jak dokážeme, že jsme je splnili, kdy to budeme kontrolovat a jak.

Následně pouze rychle naznačím, že za dodávkami stojí celá řada úkolů, abych podpořil to, že projekt není jednoduchou záležitostí a ujistil zákazníka, že přesně víme, co všechno je třeba udělat, abychom společně uspěli.

Jako poslední věc shrnu, o čem jsme se bavili, a dodám, co není v rozsahu projektu řešeno, je to mimo scope.

Pokud je k tomu možnost, LRM si zákazníkem nechám podepsat.

Ve fázi realizace následně kontroluji jednotlivé úkoly, které mají přiřazeni konkrétní lidé a hlídám pracnost (a náklady), které na úkol byly odhadnuty, naplánovány.

Mám do celého projektu VHLED, vím, co se má stát, abych docílil jednotlivých dodávek a jak si ověřím a následně budu deklarovat, že byly splněny správně a v plném rozsahu. Dále monitoruji a řeším hrozby, případně rozpracované do rizik, které jsme zapsali v podmínkách.

Ve fázi ukončení a vyhodnocení projektu mám podklad pro akceptaci projektu jako celku, LRM použiji jako check list a součást akceptačního protokolu se zákazníkem projektu.

Interní vyhodnocení projektu provedu také na základě LRM, kdy mám prostor porovnat skutečné plnění, náklady, termíny s plánem pro jednotlivé celky i projekt celkově.

Článek připravil Jakub Vodička a byl publikován ve 3. čísle Zpravodaje 2018

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Co a jak (2. část) – osvědčená řešení

Zde najdete rady jak postupovat v situacích, které byly uvedeny na začátku Zpravodaje.

První situace: motivace klíčových osob

Motivace je v maticové struktuře, v níž se většina projektů pohybuje, velký problém. I kdyby manažer projektu měl k dispozici fondy k odměnám (což se většinou neděje), tak to k motivaci nemusí pomoci. Motivace je individuální věc každého, na někoho ani finanční motivace nepůsobí (třeba proto, že už se cítí „za vodou“ a pracuje spíš pro pocit uspokojení). Způsob motivace zároveň odráží i motivaci a povahu samotného PM a jeho manažerský styl („nelze překročit svůj stín“). Této problematice se věnuje rozsáhlá projektová literatura, ale po jejím přečtení stejně čtenář nakonec zjistí, že Ameriku neobjevil, že motivaci každého jednotlivce je třeba detekovat zvlášť – nejlépe v rozhovorech, třeba i osobně laděných.

Druhá situace: vyjednávání

Očekávání formuje jak naše vyjadřování, tak i naše naslouchání. Negativní očekávání nás vede k tvrdšímu a agresivnějšímu (eventuálně submisivnímu) vyjadřování. Zároveň při naslouchání jsme citlivější na negativní signály v komunikaci.

Pro úspěch vyjednávání je klíčové motivovat partnera k přijetí společného závěru. Pozitivní vyjadřování partnera vede k hledání řešení a ke kompromisu. Naproti tomu negativní vyjadřování nutně vede k hledání viníků, obhajování a negativní protireakci. Při negativním vyjadřování snadno vzbudíme u partnera obranné postoje. Ty potom vyjednávání brzdí a komplikují, protože partner se nevěnuje problému, ale obhájení své pozice a osobnosti.

Příklad 1

A: „Nemůžeme vám nabídnout nonstop servis.“

B: „To je problém, potřebujeme stálou pomoc.“

A: „Bohužel to opravdu nejde.“

B: „Tak to se asi nedohodneme …“

Příklad 2

A: „Náš servis funguje od 8 do 20 hodin.“

B: „A co když se něco stane v noci?“

A: „Podle zkušeností našich klientů, jim tento způsob vyhovuje, protože přes noc u nich na pracovišti nikdo není. Pokud byste měli nějaký problém, můžeme se pokusit ho řešit individuálně. Jak je to u vás s noční prací zaměstnanců?“

B: „No, občas někdo finišuje a je tam déle, ale po osmé jen výjimečně, to je pravda.“

Cvičení

Pokuste se přeformulovat pozitivně následující výroky. Nezapomeňte, že se nesmí změnit smysl sdělení. Vyjádření by mělo vytvářet prostor pro další jednání.

Nestihneme to v termínu

• Lžete

• Nemáme na to peníze

• To je směšná nabídka

• Tohle náš systém nikdy nedokáže

• Tyhle technické podrobnosti mě nezajímají

Důležité je připravit též předem alternativu k vyjednávané dohodě (tzv. batna). Jde vlastně o sílu vyjednavače, je to neviditelný základ k jednání. Odpovídá na otázku, co zbývá vyjednavači za nejlepší alternativu, když se nedohodne. Například pokud se nedohodne během obchodního jednání na prodeji, je jeho nejlepší alternativa začít hledat jiného kupce/klienta. Silná alternativa znamená, že nejsme na dohodě s protistranou závislí. Pokud se nedohodneme, naše ztráty budou malé. Naopak, slabá alternativa znamená, že případná nedohoda bude mít pro nás závažné důsledky. Například, pokud se nedohodnu s monopolním dodavatelem, je moje alternativa přejít na jiná paliva, nebo vybudovat nový plynovod.

Třetí situace: akceptace

Pokud je důvod v zákazníkovi, který neslyší na argumenty o tom, že to je v jeho prospěch, a nenechá se přesvědčit, pak nezbývá než se pojistit velikostí rezervy. Je-li důvod v tom, že to z principu nejde udělat, pak nejvhodnějším řešením je rozdělit projekt na fáze. V rámci projektu který pokryje první fázi pak je třeba provést analytické práce tak, a by na konci bylo možno definovat i akceptační kritéria pro následující fázi.

Rubriky: Co a jak | Napsat komentář

Co a jak (2. část)

Pokračujeme v seriálu, který čerpá a bude čerpat z ohromného rezervoáru rad a zkušeností získaných na nesčetných diskuzích, které již v rámci Projektového Undergroundu proběhly. Nejde o teoretické rozbory, ale naopak o zcela praktické situace a jejich řešení. Snažíme vybrat situace, které se na diskuzích opakovaly, a také postupy, které v praxi pomohly.

Nejprve najdete popis situace a odpověď či doporučené řešení bude publikováno zítra. To proto, abyste si mohl(a) vyzkoušet, jak byste takovou situaci řešil(a) sám, kdybyste se s ní setkal – a pak si porovnat svoje zkušenosti se zkušenostmi ostatních. No a vůbec nejraději budeme, pokud se popisem „strefíme“ do problému, který vás aktuálně trápí, a přispějeme tak zkušenostmi k jeho řešení.

První situace: motivace klíčových osob

Jak motivovat klíčové pracovníky, nemůže-li PM hospodařit s rozpočtem projektu?

Druhá situace: vyjednávání

Jaké jsou zásady pro úspěch ve vyjednávání?

Třetí situace: akceptace

Ideální stav je pokud lze mít konkrétní akceptační kritéria ve velmi raných stadiích projektu a nejlépe je spolu s popisem akceptačního procesu vložit jako přílohu ještě přímo do smlouvy se zákazníkem. Jak se ale postavit k situaci, kdy to z principu projektu před zahájením nelze udělat?

Rubriky: Co a jak | Napsat komentář

Co se stalo v Undergroundu

Ve čtvrtek 8. března jsme strávili příjemné dvě hodiny při přednášce a následné diskuzi na téma kritických rozhovorů, jak v práci, tak i v životě. Milan Schwarzkopf nás připravil na situace nenadálých rozhovorů, v nichž jde opravdu o hodně. Jak nezstraatit kontrolu ani nad svými emocemi, ani nad rozhovorem. Z důvodu autorských práv není možno vystavit prezentaci, ktará byla použita a kterou účastnicí dostali, ale účastníci si odnesli hodně zajímavých podnětů. Záleží už jen na naich, zda se jim podaří je využít, až k tomu přijde příležitost.

Ve čtvrtek 22.2. proběhl druhý večerní seminář k přípravě k certifikaci PMP. Za účasti deseti účastníků jsme se pod vedením Jaroslava Bárty věnovali hlavně znalostní skupině Integrace. Na příštím semináři se ještě k této znalostní skupině vrátíme.

Rubriky: Co se stalo | Napsat komentář

Proč je ta příprava k PMP těžší a těžší

Jedno z vysvětlení najdete na tomto grafu.

Ukazuje počty stran a procesů v jednotlivých PMBOK. Převzato z informace Olivera Lehmana, presidenta PMI v Mnichově.

 

 

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Co a jak (1. část) – osvědčená řešení

Navazujeme na předchozí příspěvek, kde jsou uvedeny 3 otázky z projektové praxe. Jaká se osvědčila řešení?

První situace: Motivace klíčových osob

Platí základní princip: žádný člen týmu nesmí získat pocit nenahraditelnosti! Je třeba odpovídajícím způsobem rozdělovat práci a odpovědnost a dojde-li k tomu (což je např. běžné na softwarových projektech), pak to je riziko a je třeba s ním tak pracovat (mít rezervy). Nenahraditelnost nese i paradoxy:

  • Nepostradatelná osoba ztrácí možnost osobního růstu a svobodu.
  • Je to typické pro větší firmy (nepostradatelná oddělení).
  • Platí to i pro manažera projektu, i on je nahraditelný a musí si to uvědomovat.

Zásada vytvoření úspěšného týmu projektu neleží ve výběru nejlepších odborníků, ale ve sladění týmu i z ostatních hledisek, především osobnostních. Tým sestavený ze samých osobností bude vykazovat tenzi v okamžicích, kdy se objeví problémy. V každém týmu je třeba průběžně zjišťovat motivace jednotlivých členů a dokonce čím kritičtější zdroj to je, tím častěji. Pracujte s riziky nesoučinnosti členů týmu tak, jako pracujete s ostatními riziky, a snažte se je i podobně eliminovat.

Druhá situace: Vedení diskuze

Pokud něco nejde, je dobrá otázka: „Co brání tomu, aby byl úkol dokončen? Čím k tomu mohu přispět?“. Často se ukáže, že po sumarizaci podmínek je vše řešitelné. K tomuto módu diskuze se můžeme dostat, budeme-li moderovat statusovou diskuzi standardní sérií otázek: – Co jsi udělal tento týden a co plánuješ na příští týden? – Jaké jsou překážky v tom splnit plán na příští týden? S čím mohu pomoci? Nechceme-li být při vedení diskuze agresivní (což bychom neměli, protože ji to může „zabít“), lze při dlouhém monologu například položit otázku „Co si z toho zapíšeme?“ nebo „Je z toho nějaký úkol?“. Většinou to stočí debatu k závěru.

Třetí situace: Jak reportovat

Pro jednoduché projekty malého rozsahu je obvykle dostatečné slovní hodnocení doplněné seznamem několika (max. pěti) klíčových rizik. Je ale třeba nezapomenout na to, že rizika se musí v čase měnit – pokud jsou reportována stále táž rizika s týmž oceněním, pak to signalizuje, že rizikům není věnována patřičná péče.

Pro reportování větších projektů jsou dobré semafory. Pro management je to jasná a přehledná informace. Je vhodné pro semafory v reportech používat nejen barvy, ale též šipky, které zobrazují trend. Předává se tím informace, která má vztah ke zdraví projektu. Příklad definice tabulky, kterou lze použít pro hodnocení projektu a přípravu semaforů, je zde.

Čas věnovaný těmto činnostem se bohatě vrátí zefektivněním komunikace s okolím.

Rubriky: Co a jak | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co a jak (1. část) – osvědčená řešení

Co a jak (1. část)

Začínáme nový seriál, který čerpá a bude čerpat z ohromného rezervoáru rad a zkušeností získaných na nesčetných diskuzích, které již v rámci Projektového Undergroundu proběhly.

Nepůjde o teoretické rozbory, ale naopak o zcela praktické situace a jejich řešení. Budeme se z nich snažit vybrat situace, které se na diskuzích opakovaly, a také postupy, které v praxi pomohly. V každém čísle našeho Zpravodaje plánujeme publikovat několik situací a ty se časem objeví i zde. Jde o situace, které v některém z projektů nastaly, a dozvíte se i jejich řešení – případně i několik způsobů řešení, ale to až v pokračování, abyste si mohli odhadnout svoje řešení – a pak si porovnat svoje zkušenosti se zkušenostmi ostatních. Každá ze situací je z jiného oboru projektového řízení.

Vůbec nejraději budeme, pokud se popisem „strefíme“ do problému, který vás aktuálně trápí, a přispějeme tak zkušenostmi k jeho řešení. Prosím, napište nám, zda uvedené situace a jejich řešení považujete za dobré, nebo jestli chcete jít víc do hloubky – nebo naopak zůstat víc u praktických rad. No, a pokud budete mít připomínku ke kterékoliv z uvedených rad, prosím, pošlete ji také, rádi ji publikujeme.

První situace: Motivace klíčových osob

Jak motivovat členy týmů, kteří vědí, že jsou nepostradatelní (díky znalostem)? Jak je obvyklé, nemáte prakticky žádnou možnost je motivovat finančně, ale na druhou stranu víte, že odchod (nebo i pouhé „flákání“) takového člena týmu by přineslo enormní problém. Co s tím? Zkuste si sami odpovědět. Radu vzešlou z diskuzí najdete dále v textu.

Druhá situace: Vedení diskuze

Diskuze je plná problémů. Jak z takové situace ven? Nabízí se odebrat dlouho mluvícímu slovo. Pokud řídím debatu nebo diskuzi, mohu to provést opravdu striktně, aniž by to bylo neslušné?

Třetí situace: Jak reportovat

Jaká forma pro reporting stavu se osvědčila?

 

Odpovědi budou v následujícím článku

Rubriky: Co a jak | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co a jak (1. část)

Uniklo vám některé číslo Zpravodaje?

Nezoufejte. Můžete si jej stáhnout z WEBu Projektového Undergroundu. Nechcete-li hledat, stačí kliknout zde.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Obnoven archiv záznamů z diskuzí

Po napadení naší WEBové prezentace byl znovu obnoven archiv záznamů ze všech diskuzí Projektového Undergroundu. Přístupný je ale po přihlášení – pro vytvoření účtu však nejsou žádná omezení.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Hledáme dobrovolníky

Máte zájem pomoci projektové komunitě? Máte zájem se zviditelnit v prostředí projektových manažerů? Do našeho týmu dobrovolníků hledáme další kolegy!

Práce to není vyčerpávající, obvykle jde o rozsah jednotek hodin za měsíc, a to v čase, který Vám vyhovuje. Co je náplní? V podstatě cokoliv, co Vás bude bavit. Od pomoci s administrativou (např. odpovědi, rozesílání), přes vyhledávání zajímavých informací z oblasti projektového řízení, přes pomoc při organizaci diskuzí a přednášek (jednání s přednášejícími, organizace místností) až po odbornou činnost, např. přípravu článků a informací pro komunitu projektových manažerů. Co můžeme nabídnout? Kromě dobrého pocitu je dobrovolnictví nejsnazší cestou k získáním profesionálních bodů k udržení certifikace PMI, tzv. PDU.

Jestli vás nabídka oslovila, neváhejte se ozvat na mail naší odpovědny, tj. email@ippmeasure.com. Nezávazně popovídáme a můžete se pak rozhodnout.

Těšíme se na spolupráci s dalšími dobrovolníky. Tým Projektového Undergroundu.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář